Mexiko je 8. největším producentem kávy na světě a kávovému odvětví se zde věnuje přibližně 400 000 lidí. Podobně jako v jiných zemích Střední a Jižní Ameriky i zde vlastní většinu farem drobní farmáři. Kávovník se pěstuje především ve střední a jižní části země, která sousedí s Guatemala (oblast Huehuetenango). V Mexiku se pěstují tradiční odrůdy jako Typica, Bourbon, Caturra, ale také Maragogype.
První kávovníky se do Mexika dostaly během španělské nadvlády z Dominikánská republika a Kuba na konci 18. století. Byly vysazeny v oblasti Veracruz, ale zpočátku nehrály významnou roli, protože země disponovala velkým množstvím nerostných surovin, jako je zlato, stříbro nebo ropa. Španělské úřady si však uvědomovaly potenciál kávy jako komodity, a proto postupně rozdělovaly půdu lidem, kteří měli zájem o její pěstování. Podmínky však byly velmi nevýhodné – farmáři museli odevzdávat celou úrodu vládě za minimální výkupní ceny.
Po získání nezávislosti vedlo Mexiko spory se sousední Guatemala o území kolem společných hranic. Tyto konflikty vedly v roce 1860 k masivním nákupům a registracím půdy v oblasti Chiapas. Ve skutečnosti však na těchto pozemcích žili drobní farmáři, kteří neměli půdu oficiálně ve vlastnictví. Situace využili bohatí Evropané, kteří nakoupili rozsáhlé pozemky za nízké ceny a místní farmáře následně zotročili – ti pak museli pracovat zdarma na půdě, která jim dříve patřila.
Zásadní změnu přinesla až Mexická revoluce. Nová vláda zreformovala zemědělství a rozdělila půdu drobným farmářům a rodinám. Zákon Ley de Obreros osvobodil pracovníky z „evropských“ plantáží a zároveň jim přidělil půdu. Právě tito farmáři, kteří měli bohaté zkušenosti, stáli za dalším rozvojem pěstování kávy v Mexiku. V roce 1973 vznikla národní kávová organizace INMECAFE, jejímž cílem byla podpora farmářů, vzdělávání a zajištění stabilních výkupních cen. Mezi lety 1973 a 1989 vzrostla produkce kávy o 900 %.
V roce 1980 si mexická vláda půjčila velké množství peněz ze zahraničí, ale zároveň začala klesat cena ropy, hlavní exportní komodity. V rámci úsporných opatření byla zastavena podpora organizace INMECAFE, která postupně kolabovala a v roce 1990 zanikla. Tento pád měl pro farmáře devastující důsledky – zatímco v roce 1985 exportovalo Mexiko kávu v hodnotě 885 milionů dolarů, v roce 1991 to bylo už jen 370 milionů. Ceny kávy prudce klesaly a farmáři se ocitli v těžké situaci.
Po pádu INMECAFE začali farmáři vytvářet menší kooperace, často založené na osobních vztazích a spolupráci. Tyto skupiny postupně přebíraly funkce, které dříve zajišťoval stát. V různých regionech vznikaly kooperace různé velikosti, které se začaly propojovat a společně podporovat obchod i kvalitu produkce. Tento přirozený vývoj je krásným příkladem spolupráce a solidarity.
Dnes se mexické kávy prodávají především podle nadmořské výšky a regionu (například Mexico Altura Chiapas). Každý hlavní pěstitelský region – Chiapas, Oaxaca a Veracruz – má svou organizaci, která vykupuje kávu od farmářů za stabilní ceny a zajišťuje její obchod. Skutečná výběrová káva s přesnou identifikací farmáře a původu je zatím méně rozšířená, ale postupně roste. V následujících letech lze očekávat její výraznější rozvoj.
Většina mexických káv se zpracovává promytou (washed) metodou. Kávy z oblasti Chiapas mají podobný chuťový profil jako kávy z Huehuetenango v Guatemale – jsou vyvážené, s tóny citrusů, květin a čokolády.
Kávy z oblasti Veracruz mají plnější tělo a výraznější čokoládový charakter s karamelovou dochutí. Region Oaxaca nabízí profil mezi Chiapasem a Veracruzem – středně plné tělo a širokou škálu chutí od ovocných tónů přes karamel až po čokoládu.
Pokud jste při čtení tohoto článku dostali chuť na kávu, navštivte náš e-shop s kávou prazirnacoffeein.cz a vyberte si čerstvě praženou kávu z celého světa. Nyní se slevovým kódem BLOG10 získáte navíc 10% slevu na celý nákup.